|
Klimatické změny, sopečné exploze, vyčerpání půdy,
sucho, hrozba z vesmíru, tlak hladových
a kulturně odlišných národů...
Nic z toho nechybí ani v dnešním světě. Přesto má současná
civilizace
oproti předešlým výhody. Disponuje vědou umožňující nepříznivé události
do značné míry předvídat. A má i vyspělou techniku, která dává naději
na odvrácení katastrofy nebo alespoň na zmírnění následků.
Další pojistkou je globální rozměr moderní společnosti. Pohroma o síle výbuchu
Théry by jistě i v současnosti způsobila ekonomický otřes, zvlášť pokud
by se odehrála v hustě obydlených oblastech. Rozhodně by ale nezničila
civilizaci jako celek. Obranou proti ještě větším přírodním úderům pak
v budoucnosti může být expanze do vesmíru.
I tak ale má situace římské říše s dneškem mnoho společného. Římský
svět byl dost rozsáhlý, aby jej neohrozily přírodní katastrofy, k nimž za
jeho existence došlo. Vojenská, organizační a technická převaha dokázala
držet na uzdě nepřátele po dlouhá staletí. Ukazuje se ale, že pro vyspělou
technickou civilizaci není největší nebezpečí ve vesmíru, v živlech a většinou
ani ve vnějších nepřátelích. Je v samotných lidech.
Úspěšná civilizace chrání jedince proti mnoha nahodilostem, současně jej
ale drží v prostředí, které se postupně odtrhává od reality. Boj o přežití
nahrazuje bojem o místo ve společnosti,
skutečné informace vytlačuje
pseudoinformacemi a skutečné události společenskými pseudoudálostmi. Přibývá
těch, kteří pro krátkodobý prospěch nevnímají celek, požitkářství
vede k úpadku vzdělanosti. Poznávání a vědění nahrazují dogmata a
ideologie. Systém ve stádiu úpadku připouští k moci především neschopné
či všehoschopné, ve společnosti převládá lhostejnost.
Přesně vyhodnotit
situaci je v takovém prostředí obtížné, správně zareagovat nemožné.
Poslední císaři Říma už neměli šanci zánik odvrátit. Důležité dnes
je, abychom se v podobném postavení neocitli i my. "Historie je učitelkou
života," řekl před dvěma tisíci let Cicero. Platí to
i dnes a bude to
platit, dokud člověk bude člověkem.
zdroj: Jan A. Novák
|
